Od totálního nadšení po první prohřešení...
15. února
Sjíždím blogy veganů, plánuju a tvořím. A kupodivu dodržovat jídelníček bez cukru/mouky/mlíka mi jde snadno. Nechápu, proč jsem takový kombinace jídel nedělala dřív! Cizrnový gulášek, rýžový palačinky, tempeh s polentovejma nokama a špenátem. Divočina a za pár korun. Překvapivý, jak stačí málo, aby člověk jedl vyváženě a zdravě. Jsem úplně našlápnutá!
16. února
Zjišťuju, že odmítnout čokoládu je skoro stejně neslušný a zarážející, jako byste někomu odmítli podat ruku.
17. února
Divný, nemám hlad. Místo čokolády zobu slunečnicový semínka. V pohoděěě!
Detox nadchnul dvě další kamarádky. Každá z nich si nachází to svoje nejhorší pokušidlo - kafe, alkohol, sýry. Dost lidí ale taky káže o nutričních hodnotách (no nepovídejte!), zkouší mě a s myšlenkou, co to zas dělám za kraviny, si ťukaj na čelo. Nj, taky bych si ťukala. Všichni jsme zvyklý si na všechno udělat názor a tendence hodnotit je prostě silnější. Beru si to osobně jako výzvu na psycho-detox. :)
Zítra ale začínáme naostro s potravinovým půstem! Rozlučkový hamburger v Dish se nakonec nekoná - v restauraci mají úplně plno. Prostě znamení...
18. února
Skáču do kantýny v práci na brunch a na snídaňovém baru mě zaujme omeleta. Smůla, mlíko. Nandavám si míchaná vajíčka za dvanáct káčé. Pro zmírnění bílkovinového nášupu přidávám zeleninový salát za dalších dvanáct korun. Moje tělo, zvyklý na sladkou dávku dopo i odpo, vůbec nechápe, co to na něj jako zkouším.
19. února
Zdá se mi naprosto živej sen, že jsem snědla balení čokolády a sušenek a byla jsem zklamaná sama sebou. Vzbudila jsem se s radostí, že jsem detox neporušila už první oficiání den, a dala si oslavně vločkovou kaši s kupou strouhanýho jablka a oříškama. Halt čokoláda leda ve snu...
Po sedmi dnech předpůstu a druhýho naostro ale narůstá obava, že se mi přejí cizrna. Cpu jí totiž do všeho. Vyrážím proto pro doplnění zásob. Vybavuju se mimo jiné rostlinným mlékem z mandlí, mandlový máslíčkem pro slabé chvilky a snídaňovýma kašema. V Albertu se ještě vrhám k vegetariánskýmu burgeru ve výprodeji. Až cestou domů zjišťuju, že je to vege jen kvůli hromadě mouky. Takže ten si asi moc nedám.
20. února
Už ráno na mě dolehla poctivá čokoládová krizička, ale zahnala jsem ji cestou do práce.
K obědu sushi. Půlka ve mně a všímám si ve složení krémovýho sýru. Nazdar bazar, tohle už dojím. Nepozornost = nepřítel detoxu.
V podvečer ukolébám sladko-chutě medem a jdu vařit. A protože můj drahý musí taky něco jíst a chci mu vynahradit luštěninové hody, dělám něco "normálního" - lasagne a karbanátky. Zkouška, jestli je to dost slaný, mi ale roztočila panenky jako žralokovi vůně krve v Hledá se Nemo. Jsem slabá a z remosky ujídám.
Je na čase si to přiznat. Jako tempeh, polenta a cizrna dobrý, ale lasagne jsou lasagne!
Ale co je důležitý, nevzdávám to. Zatím. ;)