Financial Times Deutschland označil autora za guru managementu, navíc podtitul "Cesta z každodenní nespokojenosti" sliboval, že po přečtení rovnou div neskončíte s prací a vydáte se po té své správné cestě. Paradoxně mi ale knížka přišla sama o sobě taková...nespokojená.
V podstatě omílá to samé dokola - nemáte bát rozhodnutí a přijetí odpovědnosti za vlastní chyby, které mohou vzniknout. Sprenger zdůrazňuje nutnost vnitřní motivace a i zmiňuje, že nemít čas je jen výmluva - záleží zkrátka na prioritách každého. Líbila se mi i myšlenka, že všechna naše "musím" bychom si měli přeprogramovat na "chci". To znamená, že děláte danou činnost, protože něčeho chcete dosáhnout, například "musím odvést děti do školy" bude lépe platit jako "chci mít jistotu, že dojedou do školy v pořádku". Na druhou stranu si ale na konci knihy autor odporuje, když varuje před podvolením se "dělám něco, aby..." Z toho moc moudrá tedy nejsem...
"Štěstí se dá prožívat jen nepřímo, je to něco jako odpadní produkt. Po všem, co víme, je šťastný prožitek doprovodným jevem aktivní činnosti, odpovědného života, jasného rozhodování." (str. 167)
"Lidé se necítí dobře, když se mají dobře, ale mají se špatně, když ostatní se mají lépe." (str. 126)
Pasáž týkající se odměn nabízí jiný pohled, než jsem dosud znala. Sprenger totiž popisuje princip odměn jako formu manipulace, ztrátu smysluplnosti a podporu rivality. Například v zaměstnání se nesnažíme podle svého nejlepšího mínění, ale podle toho, co oceňuje šéf - pak se blížíme k získání pochvaly nebo třeba i lepšího pracovního místa. Ještě větší manipulací jsou pak podle Sprengera otázky - nutí nás odpovídat na to, co na co nechceme. Podle autora máme tedy víc mluvit a neptat se. Jako vážně??? S tím jsem se vůbec ztotožnit nemohla. Vždyť spousta lidí se ani neptá, nereaguje na to, co říkáte...Leda byste byla obětavá matka s pěti dětmi, které se nikdo ani nenamáhá zeptat, jak se má.
Naštěstí až ke konci knížky se objevila myšlenka, že pocity viny máme nechat za sebou. Být to na začátku, knížku ani nedočítám. Ve vině se sice pitvat nemáme, ale mám dojem, že schování bez nějakého vnitřního vyřešení se časem stejně projeví - psychicky i fyzicky.
Verdikt
Pokud bude číst knížku někdo bez sebevědomí, OK. Spousta lidí ale ji nejspíš bude považovat za příliš obecnou nebo se trochu navztekají nad některými myšlenkami. Upřímně - za pár měsíců, ne-li týdnů, si už obsah příliš pamatovat nebudu pamatovat.
Komu se bude líbit knížka Rozhodnutí je na tobě? Tomu, kdo:
- snese sem tam kontroverzní myšlenky nebo klišé
- potřebuje se zaměřit sám na sebe
- uvítá propojení textu s citacemi filozofů
Odkazy:
český překlad: Rozhodnutí je na tobě. Cesta z každodenní nespokojenosti. Praha: Grada, 2013 (překlad Iva Michňová)
originál: Die Entscheidung liegt bei Dir! Frankfurt am Main: Campus Verlag, 13. vydání, 2004.
web autora
Kam dál na Trnu z paty?
recenze knihy Respektovat a být respektován
recenze knihy Dej a bude Ti dáno
blog Nemám ráda změny