Už několik měsíců koketuju s myšlenkou, co je moje profese. Psaní. Nemůžu bez něj být, pět let mě dokonce jakž takž živí. Jde na mě ale nějaká potřeba propojit to psaní s další aktivitou. Láká mě totiž koučink. Ráda poslouchám cizí příběhy, ráda se ptám, potřebuju být potřebná. Ehm, pracuju na tom, aby byly moje rady vyžádané :P. Face-to-face komunikace mě nabíjí a je to tím, že mám kolem sebe super lidi!
Kdo mě zná, ví, že nemám ráda změny. Fakt nemám! I do pozitivní se nutím. Nevím, jestli to můžu svádět na horoskopy. Ty tvrdí, že Býci změnám zkrátka neholdujou. A taky že Býci jsou líní, k čemuž se přikláním spíš...:)
Teprve teď mě po pár zajímavých setkáních a přečtení pár knížek (konečně!) něco došlo. Že se tolik bojím i sebemenšího neúspěchu, a tak se radši ani do ničeho nového nepouštím. "Určitě se ztrapním". "Co to mu řekne máma?" "Vždyť bych mohla dělat něco užitečnějšího."...Pořád mě napadá víc proč jo (proč se namáhat) než a proč ne (proč do toho nejít?). Zdá se, že je lepší se do něčeho vrhnout a případně přijít na to, že to pravý ořechový je někde jinde, než pak vzdychat nad tím, že jsem to nezkusila.
Věřím, že vám blog přinese inspiraci a motivaci. Věřím, že to tentokrát nevzdám a ke koučování se dostanu. Věřím, že blog někoho dalšího taky nakopne. Že to nejen mě, ale i vám vytrhne trn z paty...:)
Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.