Hromadění věcí mi nikdy moc blízký nebylo. Naopak zbavování se zbytečností, vyhodit celý jeden šuplík, darovat pytel oblečení je pro mě hotová očista hlavy i skříní. Pak jsem zjistila, že můj přístup má dokonce jméno. Minimalismus.
Když jsem o něm poprvé četla, vzpomněla jsem si na pohádkovou knížku Diogenés v sudu. Ten prostě nic nepotřeboval - dokonce vyhodil hrníček, když viděl chlapce pijícího ze svých dlaní.
Ne že bych po jeho vzoru začala vyhazovat všechno nádobí... Ale zjistila jsem, že celkem funguje ono základní pravidlo čím míň toho máme, tím lehčeji se nám žije.
Reklama se nám sice snaží sdělit, že vlastníme málo a potřebujeme ke štěstí právě loupač hrášku, další modrý triko nebo nový stolek. Narážím ale na lidi, kteří se nechtějí svazovat hypotékou, cestují jen s batohem na zádech a noťasem v ruce a nebo jim stačí 10 tisíc na měsíc. Nehoní se zkrátka za penězi za každou cenu. A digitalizace, ekologický chování nebo třeba DIY minimalismu jen nahrává.
A jak zatím praktikuju minimalismus?
- Nechodím do fitka, cvičím doma podle videí jen s činkama. Pokud aspoň trochu víte, jaký cviky se pro vás (ne)hodí a kde máte lopatku, doporučuju!
- Začala jsem kupovat e-knihy. Knížky si vychutnám o to víc, když je pak nemusím stěhovat. Městská knihovna je samozřejmě taky fajn.
- Fotky nevyvolávám, ale už skoro ani nepořizuju. Místo 800 fotek z dovolený mi jich stačí pět. Prostě odkládám foťák. (rodinný fotoalba ale zatím nemám tu sílu vyhodit, jako to dělaj fundamentální minimalisti)
- Dárek od nejlepší kamarádky ze základky, milostný psaníčka a podobný poklady z dob, kdy ještě žili dinosauři, patří pouze do jedné menší krabice.
Jak vidíte, není to nic světobornýho. Jen to má elegantní název. :))
Minimalismus ale neznamená, že budete žít v prázdném bytě s bílými stěnami. Vztahuje se i na aktivity, kterým věnujeme váš čas.
A zatímco ten materiální minimalismus mě baví a asi se v něm i lepším, ten časový totálně nezvládám. Chci studovat jógu, naučit se pořádně řecky, hejbnout se svojí angličtinou, každý den cvičit, věnovat čas půjčovně kostýmů i blogu. A ty nejdůležitější věci. Pracovat nejlíp, jak dovedu. Vést ty nejlepší kurzy tance. Rozmazlovat svého drahého. Zajet za našima na oběd. Jo a taky chvíle pro srazy a totální relax...
Priority, priority, priority! To vždycky hlásím, když si někdo stěžuje na nedostatek času. Tak a teď to mám. Snažím se být maximálně minimalistická, ale nic nedělám pořádně.
Když jsem před rokem založila Trn z paty, měla jsem za cíl zabojovat se svou nechutí ke změnám. Asi pořád nejsem nijak přehnaně open-minded, ale snad se ze mě stala trochu menší konzerva. :) Tak doufám, že v červenci 2015 budu moct říct, že se maximálně věnuju tomu podstatnému. A nedůležité věci, činnosti (a taky lidi) nechám být. Pro můj i jejich klid, čistější stůl i mysl.
Minimalistický ámen.
Co číst dál na Trnu z paty:
recenze Jak získat hodinu denně
Nestíhám vs. Mám toho moc
Co šetří můj čas