Proč čte bezdětná holka knížku pro rodiče? Že by příprava do života? Možná taky. Mnoho současných maminek považuje Respektovat a být respektován za přelomovou knihu o výchově...tak jsem neodolala, přestože nepatřím do cílové skupiny. :) Překvapivě jsem i tak našla spoustu tipů a rad pro můj způsob komunikace...
Jen pro upřesnění: respektující výchova se nerovná volná výchova, ale spíše efektivní a přátelská. Hranice stále určují rodiče, ale bez hádek.
Nejde vypíchnout jen jednu pasáž nebo pár nejzajímavějších poznatků. První polovina knihy je jimi prostě nabušená! Zaujala mě ale třeba část, která vysvětluje rozdíl mezi respektem a uznáním (například i zloděj si zaslouží respekt, nikoliv uznání) nebo o sebevědomí a sebeúctě.
Abych vás nevyčerpávala dlouhými popisy, napíšu zde na ukázku pár příkladů, které "metodu" Respektovat a být respektován dobře charakterizují:
- konstatování: "Radko, dveře zůstaly otevřené" (nikoliv "Zase jsi nezavřela.")
- popis: "Vadí mi, když na mě křičíš." (nikoliv "Co na mě zase řveš?")
- tři tečky místo zvídavých otázek: "Říkala jsi, že jste dnes psali písemku z matiky..." (nikoliv "Jak jsi dopadla?")
- možnost volby: "Vyneseš koš, až půjdeš venčit psa, nebo až po večeři?" (nikoliv "Koukej jít s tím košem!")
- spoluúčast: "Vidím, že s tím nesouhlasíš. Co tedy navrhuješ?" (nikoliv "Řekla jsem, že budeš v devět doma.")
- informace místo rozkazu: "Louže se dá obejít." (nikoliv "Neskákej do tý louže!")
Díky těmto pár pravidlům dítě samo pochopí, jak se má zachovat. Nikoliv proto, že mu to rodič rozkázal, ale protože to ono samo považuje za správné. Pro netrpělivé mám bohužel špatnou zprávu - respektující výchova sice podporuje zodpovědnost dítěte, zato ale vyžaduje o dost více času a hlavně trpělivosti a sebekontroly. Zkrátka nevybuchnout a ovládat emoce včetně tónu hlasu. Na druhou stranu se problémy řeší trvale.
Nepřekvapilo mě, že autoři odmítají fyzické tresty. Staví se ale také proti trestům obecně, proti rozkazům a dokonce i odměnám a chvále. Motivaci totiž máme podporovat zevnitř, a tak místo "Jsi šikulka" se hodí spíše "Obrázek se Ti povedl." (tedy pozitivním konkrétním popisem).
Verdikt
První půlka mě jako čtenáře ne že překvapila, ale skoro šokovala svou praktičností. :) Co všechno má člověk zažité pod kůží, jak automaticky chválí a rozkazuje, jak nevědomky manipuluje... Všechny takzvané "nevymáchané huby" brzy zjistí, že upřímnost není to samé jako takt nebo respekt ke druhému. Druhá polovina knížky mi už ale připadala příliš filozofická a posledními kapitolami jsem se prostě nemohla prokousat.
Rodiče asi musí brblat, že praxe je úplně někde jinde. Někomu také nemusí sedět styl knihy - příliš nepřipouští žádné výjimky a tvrdí, že metoda funguje vždy a na všechny děti, jen u některého dávají na sebe výsledky déle čekat. Všechny čtenáře ale knížka určitě donutí k zamyšlení, jak se chovají ke svým blízkým. Sama jsem začala analyzovat, co udělat jinak. A pozvolna zkouším. Čeká mě teda moře práce, tak třeba časem přítel pozná nějaké změny. ;)
A mimochodem - manželé Kopřivovi, autoři knížky, mají pět dětí.
Komu se bude líbit knížka Respektovat a být respektován? Tomu, kdo:
- (překvapivě!!!) má dítě - jedno jestli batole v období vzdoru, puberťáka, holku, kluka...
- pracuje jako učitel nebo se jinak zabývá vzděláváním
- se chce naučit komunikovat v práci, s partnerem, s rodiči
- je ochotný na sobě hooodně zapracovat
Kopřiva, Nováčková, Nevolová, Kopřívová: Respektovat a být respektován, nakladatelství Spirála, 2008.
obrázek obálky - zdroj Neoluxor.cz
www.respektovani.com - stránka autorů, kurzy v celé ČR
obsáhlá diskuze o knize na eMimino.cz
Kam dál na Trnu z paty?
recenze knihy Kdyby jen muž věděl... co žena prožívá
recenze knihiy Pět jazyků lásky