Hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody! Stojíme v zástupu oslavujících a přejeme pořád to samý. Automaticky. Nevnímáme, co říkáme, protože to je zažitej rituál. Pusu, dárek, šlus.
S přibývajícími lety, ehm, a s notnou dávkou překvapení ale zjišťuju, že se v narozeninovým přání ukrývá čím dál víc životní zkušenosti každýho z nás. Logicky si senioři vinšujou hlavně to zdravíčko. Puberťáci si zas přejou hodně sexu, protože ho nemají kde provozovat. My pětadvacetiletý si ho přejeme taky, protože není s kým nebo není kdy.
Když se ale na to HAPPY BIRTHDAY soustředíme, zjistíme, jak se dá do narozeninovýho přání promítnout váš i oslavencův život. A ani to nemusíte vyřknout nahlas. Mně osobně, když na to jen pomyslím, to totiž často sebere. Dojetí se snažím maskovat děěěsně vtipným přáním. Takže ve výsledku vlastně taky přeju obyčejně. Přitom je co přát...
Zdraví! Aby ji přestalo zlobit koleno a mohla sportovat. Aby se o sebe staral, necpal se hnusama a neničil se zevnitř. Aby se nemučila v nešťastným vztahu a neodnášela to psychicky i zdravotně. Aby se nestávaly žádný autonehody a nepovedený operace. Aby měl hodně...
Štěstí! Aby byl ve správným čase na správným místě. Aby se jí povedla zkouška. Aby natrefil v nový práci na skvělýho šéfa. Aby našel hodně...
Lásky! Aby si uvědomil, co hledá. Aby našel to, co hledá. Aby měl rád sebe. Aby dával vztahy na přední místo. Aby si opečovávala vztah a nenechala ho vyhasnout. Aby se cítil milovanej, když mu doma dávají celej život najevo opak. Aby si s blízkýma užíval chvíle...
Pohody! Aby se nebál chodit domů. Aby hodila za hlavu práci, která jí vysává, i za cenu nižšího platu. Aby se vykašlal na okolí a koupil si třeba permanentku na masáže místo koupení další jablíčkový technologie, kterou stejně nepotřebuje.
A co (si) přeju já?
Zdraví. Fakt. Pro sebe, abych na to nekašlala. Ale hlavně zdraví pro moje blízký. Ne, nejsem takovej pokrytec a lhář, ;) ale vlastní zdraví mám z velký části ve svých rukou... u rodiny a kamarádů to neovlivním, a tak nezbývá než si přát.
Motivaci a chuť do toho, co děláme (a neusnutí na vavřínech). Minimum prokrastinace. I wish...
Radost. V tom je všechno obsažený. Ať už v trvalý podobě (ať nám to klape) i tý krátkodobý (kvalitní čokoláda!!).
Empatii. V sobě i okolo.
Hodně sil. Až se všechno posere, budou třeba! :)
Kam dál na Trnu z paty?
blog Jak jsem řekla NE a bůh se zasmál
blog Takové to domácí vítání aneb Teď jsem přišla!