Vždycky jsem chtěla bydlet v centru, v bytě s francouzskými okny, terasou a krásným výhledem. Dostávat pozvánky na hogofogo večírky. A vlastnit aspoň jednu kabelku Chanel. Najednou jsem se ale přistihla, že i když se mi nedostává ani jednoho, zažívám pocit luxusu čím dál častějc. Luxus se z ničeho nic oddělil od slova přepych... a dostal se mi do každodenního života. V čem konkrétně ho vnímám?
Pít ze skleniček na vysoký noze
Nemáme skleničky na vodu, nějak jsme je při stěhování zapomněli koupit. Skleničky na bílý víno jsme si ale kupodivu pořídili hned. Sice jen z IKEA, ale při běžným používání vypadají najednou tak nějak luxusně. Připadáte si s nima jako na party a užíváte si placebo efekt, že jste na káry, za cenu kohoutkový vody. Návštěvy si u nás pomalu zvykají. I na to, že kafe se podává v cibulákovým hrníčku. Jen se občas někdo pokřižuje, aby ho nerozbil.
Nechat si vozit velký nákup
Stovka měsíčně mi stojí za to, že se ne(lo)potím v busu s hromadou igelitek, který mi do ruky zařezávají hluboký modrý pruhy. A že mi iTesco občas přiveze pomerančovou čokoládu navíc? Megaluxus!
Jíst, co chci
Za gastroluxus považuju to, že si můžu uvařit lasagne, když na ně dostanu chuť. Nebo si vybrat, jestli dneska objednáme pizzu nebo si jen zapečeme brambory. A taky sem tam zajít do dobrý restaurace.
Ale pozor, tak akorát dobrý restaurace! K menu za tisícovku nebo nóbl večírku se totiž moc nehodí moje kabelka z VotočVohozu (rozhodně ne Chanel), stokrát omletá fráze o sviních klouzavých ani moje ne moc povedený pokusy o povrchní konverzaci s tím, kdo to všechno platí. Nehledě na to, že při pohledu na srnčí confit s lanýžovým pyré a limetkovým aioli mi myšlenky vyčítavě ubíhají směrem k hladovějícím dětem z Afriky.
Jednou za čas je ale hlína předstírat, že tyhle večírky patří k mojí každotýdenní rutině a že mě vážně zajímá extravagantní světelná kompozice složená ze zbytků motorek. Jen se pak o to víc těším na domácí tvarohovou žemlovku ze zbytků pečiva, kterou mi můj drahý pochválí.
Jet na výlet
Vzít auto (!) a vyjet si někam do přírody. Třeba se vydat na zámek Loket a po hodině zjistit, že jedete na opačnou stranu republiky.
Navonět se DKNY, i když nikam nejdu
A následně jít v oparu vůně uklízet. Muhehe...
Nemít hypotéku
Klika jako blázen! Uvidíme, jak dlouho to vydrží.
Mít partnera
Rok koně popohnal řadu vztahů kupředu, ale snad ještě víc k rozpadu. O to víc si vážím luxusu, že si mě ON ještě nechal.
Brutální námořnická tyrkysová přes celou zeď
Málokdo ji rozdýchá, ale bylo to to nejlepší, co jsme v našem skromném příbytku udělali.
Zůstat doma celý víkend
Nedělat nic. Obrousit konečně paty pemzou, abych je nedrhla o přehoz na gauči. Po sto letech si nalakovat nehty. A počkat, až doopravdy zaschnou. Psát blog. Těšit se, až večer přijde návštěva. Užívat si ten pocit, že už jsem cvičila a tím mám nárok se dneska flákat. ;)
Když se naše dívčí parta sejde v plném počtu
Před pár lety jsme se v šesti holkách sešly na každý narozeniny a na Vánoce. Naposledy se to povedlo před rokem. Těším se, až zase zažiju ten luxus mít je všechny u sebe.
Ne, neurazím se, když mě ubytujete v pětihvězdičkovým hotelu s výhledem na moře. Jednorázový přepych si moc užiju. A pak se zas budu těšit do svýho každodenního luxusu. :)
Kam dál na Trnu z paty?
blog Odložte mobily. Méně fotek, více zážitků
blog Proč blogy o bydlení vypadají jinak než naše životy
blog Cestujte jinak. Nahlédněte lidem do života
foto:
https://zahranicni.ihned.cz/c1-52877060-rusky-luxus-aneb-kdyz-stavbam-vladne-nevkus
https://strategie.e15.cz/zpravy/to-nejluxusnejsi-z-billborce-je-v-ulicich-689116