Končíme. Finito. O 14 dní dřív, než jsem plánovala. Kupodivu nedošla síla, ač to tak nevypadá podle mýho předchozího ublognutí. Jen se ta moje experimentální gastrocesta ubrala jiným směrem, než jsem čekala. Už zkrátka není důvod se jí zuby nehty držet...
Mise byla vydržet do konce března nejíst mouku, rafi cukr, mlíko, kafe a alkohol. Vydržela jsem pět týdnů, ačkoliv jsem si věřila tak maximálně na pět dní... Během posledních dní jsem zjistila, že pro mě je to TO vítězství - dala jsem svojí vůli zabrat a ona to zvládla. A já vím, že ve spoustě věcí vydrží dál.
Zvolna se tedy vracím zpět k původní stravě, ale následky na mě velikonoční půst nechává stále. Bez každodenního pečiva, sladkostí a mlíka mi je až překvapivě dobře. Což jsme měli dokázat, jak zněla naše maturitní šerpa.
"Jo, jasně, to ona kecá, aby se z toho vymluvila."
Hele... asi jo. :) Tohle prozření přišlo po výrazným půstovým porušení, takže je to bezesporu následek mojí slabosti. V čem teda tkví vítězství, že jsem to vlastně projela? Asi že jsem se do toho tak obula a i že jsem se poprvé po hřešení vrátila zpátky k detoxu a vydržela další dny. Nemám pocit vyhoření a zklamání sama nad sebou, že jsem to vzdala. Dokázala jsem se překonat a krátkodobě se omezit pro dlouhodobej záměr. Že melu hovna? Of course I am! Malý krok pro lidstvo, velký pro mě.
"Proč teda ještě nevydrží dva tejdny a netrhne rekord?"
Protože nějak nevysvětlitelně cejtím, že si zdravý návyky ponesu delší dobu. Naučila jsem se totiž říkat ne a dokonce i jednou a dost. A věřte nebo ne, od blbýho kousku čokolády se mi to přenáší i do života. Nicméně život kompletně bez medovníku a croissantů by byl zbytečným mučením, vo tom žádná. Doporučuju přečíst článek Nechci žít jen proto, abych žila zdravě na Šťastném blogu.
Co jsem absolutně nečekala, je pocit vděčnosti, který se ráčil dostavit. Za opravdový hlad, oddělenýho od honící mlsný. Za rozvíření mojí kuchařský fantazie. Za čistější pleť a míň špeku. Za víc energie. Že vážně vydržím do ranních hodin konverzovat o sexu, aniž bych předtím popíjela (já vám to řikala...). Že se lidi se se mnou dál baví, i když s nima zrovna nesdílím nálož těstovin. Že dát si v krásný kavárně cappuccino s kamarádkou je zdraví prospěšnější než sama doma zobat naklíčenou cizrnu.
A taky za první větší zpětnou vazbu, kolik lidí moje detox bláznění inspirovalo.
Jo, stálo to za to. Takže zdar a sílu najdeš třeba i ve vege sýru.
Kam dál na Trnu z paty?
1. Velikonoční půst - jdeme na to!
2. Detox mašina a lasagnové pokušení
3. Jak probíhá fitness vůle. Etapy velikonočního půstu