Po několika dnech si zvykám, že Řekové zvedají telefon slovíčkem NE a křičí na sebe, i když se nehádají. Taky si osvojuju odolávat slunci a zasednout k práci, protože peníze na frapé se samy nevydělají.
Už sto let všem vyprávím, jak chci bydlet v Řecku, mluvit řecky a hlavně - podívat se do Soluně. Samozřejmě vždycky mi do toho něco vlezlo. Jenže ...motivovaná čerstvě nabitým volnonožstvím jsem si uvědomila, že kdy jindy než teď a přece se z toho nepo***u.
Tak jsem tu. V městě Thessaloniki. Diginomádství, část první, ta evropská.
Cestovatel jsem teda jedna báseň, páč se mi stejskalo po všem a všech už dopředu. Den před odletem jsem probrečela. Brečela jsem, i když letadlo přistálo. Jednak mi to celý došlo, jednak lilo jak z konve a to jsem si přece neobjednala.
První dny zjišťuju, že Řekové se v Soluni moc neusmívají. Autobusy stávkují. Obden prší, že by psa nevyhnal.
Ale… na každým rohu mají frapé! Skoro tu nepotkáte turistu. Občas se najde někdo, kdo s vámi má trpělivost mluvit řecky. Řeknete dvě tři věty, co znáte z první lekce, a hned padají do mdlob z vaší pokročilosti.
Těch pár slovíček řecky mi tu značně usnadňuje komunikaci. Protože mezi Řeky (a kupodivu i těma turistama) jsem zatím přeborník v anglický gramatice. Já, který se v řeči plete minulejj čas s přítomnym!
Hodně se mě ptáte na ubytování v Soluni.
Bydlím přes couchsurfing a v bytě máme kromě stabilní wifi pořádně živo. Nás couchsurferů je tu víc, během týdne se tu vystřídala už třetí várka. Taky tu kypí takovej ten rodinnej řeckej život. Dorazí kamarád, i když nikdo není doma a odejde, když se mu chce. Malí bratranci přijdou vyvenčit psa nebo jen tak na počítač. Nebo se tu objeví charismatický tatínek hostitele a zamíří si zkontrolovat bordel v “mojí” ložnici. Sygnomi parakalo, promiňte prosím...
Jak funguje couchsurfing, jsem popsala na Travel Bibli ve článku
Jak nejlépe najít bydlení přes Couchsurfing »
Povšimla jsem si svojí potřeby vysvětlovat - pro mě základní - věci. Ne, nechci jednoho kluka v Čechách a druhýho v Řecku. Ne, Bali určitě neleží v Africe. Ano, myslím, že ten pes potřebuje vyvenčit častěji než jednou denně.
Dneska jsem zamířila poprvé na gyros a cestou přemýšlela, proč tu nad vším pořád kroutím hlavou. A zastyděla jsem se skoro tak jako při kontrole mýho bordelu.
Bydlím tu za hubičku u lidí, který některý věci maj jinak, ale to mi nedává právo jim do toho kecat. Jsem v městě, kam jsem vždycky chtěla. Odpoledne si jdu s frapém sednout k moři a čtu si.
Takže stahuju krovky, dávám volume doleva a užívám to podstatný.
Třeba že gyros tu dělají s horčicí, ne s majonézou.
A že si nikdy nemám dávat frapé hned po gyrosu. Jinak se z toho Řecka fakt pos**u.