Jedu v tom skoro měsíc. A ještě další měsíc je přede mnou. Nejsem svatá, ale zas nejsem takovej slaboch, jak to vypadalo na začátku. Až po x týdnech se mi to kapánek hroutí...
Počáteční nadšení mě zaplavilo prvních deset dní, kdy jsem jela nanečisto. Při čtení Měsíc bez cukru, mléka a mouky si z monitoru setřete stříkající endorfiny. Nic sladšího ze mě další týdny nekápne.
Pocit zodpovědnosti když-už-jsem-to-dala-na-blog-tak-to-dodržím zafungoval. Přicházejí první radosti nad odepřením. Vážně jsem si nedala tiramisu, který je v lednici? Kanadský sušenky s javorovým sirupem, co leží v kanceláři a rapidně ubývají? Fitness vůle mi prospívá.
K těm lasagním se už vracet nechci. Bylo to jen jednou a už se to nebude opakovat!
Už mi to ani nepřijde, že si dávám něco jinýho než dřív. Po dvou a půl týdnech je to normální.
Objevila jsem ještě více než kdy dřív kouzlo medu a javorového sirupu. Závislost nad sladkým jsem teda fakt neporazila, ale cukr to přece není, ne?
První otázky, jak mi to jde a jestli cítím změny. Žádný znovuzrození a osvícení nedorazilo. Jen na ksichtě mi nic neraší, ekzém vypadá na ústupu, můj věčný cukerně-pečivový špek se zmenšil. Zbytek zůstává na svém místě. Ke shození love handles by to chtělo trochu pohyb, že ano...
Vracím si do jídelníčku maso, základ velikonočního půstu. Cítím, že teď je vše tak, jak má být.
Prvního března přišlo s otočením kalendáře i uvědomnění si, kolik toho ještě je přede mnou.
Stesk po jogurtu zaháním sójovou napodobeninou. Chutná to jako penetrace na zeď, ale beru cokoliv.
KAFEEEE! Přichází první krize s velkým K a následující dny se zvětšuje. Začíná se mi v hlavě objevovat Smeagol: Dáme si tu sušenku, dáme.... Neeee, sušenku neeee, páníšek to vydrží!
Už od pondělí vyhlížím víkend, který jsme si s kamarádkou předem určily jako hřešící. Původní plán krotit se zřejmě nevyjde. Dám si demostrativně tvarohovej koláč - zosobnění všeho zakázanýho - a zapiju to horkou čokoládou a kafem s rumem!!! Škoda, že nemám něco jako adventní kalendář k odpočívání dní... což by bylo stejně k hovnu, když nejím tu zasranou čokoládu!!!
Agresivní sklony zkliďnuji jógou.
Ekzém fakt nemizí.
Zachvátila mě depka. Nepociťuju nesnášenlivost lidí, jen bych je přetáhla. Kamarádka mi diagnostikuje citlivost na úplněk. Díky milý detoxíku, že jsem díky tobě tak blízko přírodě a vesmíru. You son of a bitch...
Nová půstová zjištění
Už nebudu budoucího nekuřáka a čerstvě rozejitou kamarádku utěšovat, že prvních 14 dní je nejhorších a pak už to člověk zvládá v pohodě. Démoni ukazují růžky klidně i týdny poté. Uraky.
Opravdu se dá jít do čokoládový cukrárny a objednat si jen vanilkový čaj. Hodně bizar!
Kdybych chytila zlatou rybku, přála bych si, abych mohla jíst všechno a byla po tom zdravá a krásná. Na světový mír kašlu.
Pozdní návraty ráno vás neodrovnají na další den, když nebudete pít. Pro mě přelomový zjištění.
Všechno je v hlavě. A na chutě zabírá pohyb. Nebo miska neslazenýho musli. Kecám, ty misky jsou ve skutečnosti tři.
Rozdíl mezi emočním hladem a skutečným hladem jsem měla v mlze hustý tak, že by se dala krájet. Teď místo chleba krájím tofu. A nebudu lhát, trn z paty mi to teda nevytahuje.
Fakt jsem grafoman, když mi pomohlo se z toho vypsat.
Kam dál na Trnu z paty?
Velikonoční půst - jdeme na to!
Detox mašina a lasagnové pokušení