Australský zápisník VII.: Poslední dny a domů

12.02.2014 22:51

Věrce bylo po předchozím večeru pěkně šoufl, takže první výprava z městečka Entrance vedla do obchodu s coca colou. Pak jsme se se vrátili zpět do lesů a hájů, okoukli park s vodopády Somersby Falls a pak do Ourimbah Creek do deštnýho pralesa Forest of Tranquility. V překladu „Les klidu“ byl paradoxně plný cikád, který řvaly jak kráva. Odpoledne jsme se vrátili zpátky do Entrance na místní krmení pelikánů. Cestou Ondra zjistil, že se mu na nohu přisála pijavice. Prokousla se skrz ponožku, mrcha!

Trn z paty recenze motivačních knih: Austrálie, Sydney, Blue MountainsPo krmení pijavice i pelikánů jsme se rozdělili. Jirka s Věrkou vyrazili k moři, já si šla koupit plavky, Ondra pochrupoval v pokoji. Večer jsme všichni chtěli zajít, aspoň jednou jedinkrát, do nějaký restaurace. Nehledě na sezónu se ale v Entrance skoro všechny zavřely v osm. Povečeřeli jsme teda v mexickým bistru s pákinstánským personálem. Holt Austrálie je jeden velkej melting pot. :)


Druhý den ráno jsme to vzali zpět na jih na Manly Beach. Jirka si užíval vln, my na nich brázdili na bodyboardu nebo jsme se je snažili přeskakovat. Hrozná hlína... :) Byli jsme ale potom celkem vyšťavený a i trochu spálený. Navíc Jirka se musel prospat, protože šel na noční, takže jsme jeli zpátky na Cronullu. Tam jsme si ještě dali s Věrkou a Ondrou procházku na místní vyhlídku.

V sobotu ráno jsem čučela do zdi už od šesti od rána, tak jsem si šla zaplavat do místního bazénu se mořskou vodou. Lidí na Cronulle mraky, už od časnejch hodin! Po vlastně prvním pořádným plavání v Austrálii jsem se šla nasnídat na balkon a napsat kus blogu. Pak jsem vyjela sama do centra na seminář orientálního tance. Věrka mi totiž domluvila, že budu učit v tanečním studiu v Sydney! Můj první workshop v angličtině!!! Tanečnice byly ale bohužel unavený po půldenním focení v kostýmech, ale nakonec se celkem vzpružily. Ale stejně... zlatý český holky! :)

Ondru nakupujícího v centTrn z paty recenze motivačních knih: Austrálie, Sydney, Bondi Beachru jsme pak s Věrkou a její kamarádkou nabrali po cestě a šli do marocký restaurace Kazbah. Cena talíře s předkrmama mě přesvědčila, proč jsme si v Austrálii tak často vařili sami (22 doláčů za osobu, chcete-li to vědět). Pak jsme ještě zkejsli v domě tý kamarádky a najednou bylo devět. Já byla po tančení nabitá a unavená zároveň, tak musel pomoct prášek na spaní.

Poslední den jsme konečně vyjeli na slavnou Bondi Beach, nejslavnější pláž v Sydney. Tomu odpovídalo i množství lidí. Někde tam asi plaval žralok, protože byly všichni lidi nasáčkovaný v úzkým, hlídaným pruhu moře. Plavat se vůbec nedalo kvůli velkým vlnám. Po koupání jsme se prošli na vyhlídku nad pláží, vychutnávali zmrzku s příchutí bílý čokolády nebo peanut butter.

Trn z paty recenze motivačních knih: Austrálie, SydneyDomů jsme se dostali až za dvě hodiny, protože jsme omylem nasedli do busu jedoucího do opačnýho směru. Díky tomu jsme ale viděli českej konzulát, Watson Bay a maják. :) Doma nás čekala závěrečná véča od našich domácích – Jirka udělal vynikající steak, uzobávali jsme k tomu sushi a zajedli to tiramisu od italských sousedů. Typická australská strava. :)

V pondělí ráno nás Věrka po cestě do práce hodila na letiště a naše loučení mě skoro dojalo... Let Korean Air zas tak dojemnej nebyl – letušky neuměly anglicky, takže byly fakt hodně „ochotný“. Stejně, angličtina Korejců zní skoro stejně jako korejština samotná, takže domluva bídná. Noc jsme trávili v Soulu, kde jsme chtěli jít do vyhlášených lázní. Nakonec jsme se ale prospali v Rest Area, která je plná rychlý wi-finy a lehátek na spaní. Sprchy taky potěšily. Vše zadara. :)

Na odlet do Prahy jsme se už dost těšili. Nebo spíš na přílet, protože let trval deset a půl hodiny. Zimní bundy nám v Sydney připadaly hrozně vtipný, v Praze nás ale spíš pobavily kamarádí a příbuzní se slovy: „Vítejte do jarního počasí.“
 

No a je to za náma...
Tři týdny, sedm letů, dvě knížky, dvě hádky a tisíc super zážitků!
Počet pavouků viděných ve volné přírodě? Nula.
Ochutnání nejlepšího vanilkovýho jogurtu na světě...
Koupání v moři, když doma hlásí mínus patnáct...
Pláč dojetím, když si poprvé pohladíte koalu...
Pocit, když jdete po dovolený Prahou a koukáte na ni jako turista...

A že i takovej poseroutka jako já to zvládl! :)


Foto: archiv, coles.com.au


Předchozí články:
Australský zápisník VI.: Výletíme!
Australský zápisník V.: Tasmánie - druhá část
Australský zápisník IV.: Tasmánie - první část
Australský zápisník III.: Melbourne
Australský zápisník II.: Sydney
Australský zápisník I.: Cesta a den v Soulu
 

Co jste si přivezli z vaší nejvzdálenější cesty?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.