Zatímco v Sydney vás v jednom kuse míjejí běžci, v Melbourne si slečny vykračují na vysokých podpatcích. Očividně tu všichni žijou kulturou a design se tu považuje za něco úplně normálního.
Přílet ze Sydney do Melbourne byl trochu hektický. Zápas Berdycha s Wawrinkou, na který chtěl Ondra jít, začínal za necelé dvě hodiny a my se měli dostat přes celé město s kufrem a na zápas. Po pár minutách dohadů jsme nakonec koupili lístek na SkyBus za 18 dolarů (!), který nás zavedl do centra. Následně jsme si koupili Myki card pro cestování MHD, něco jako naše OpenCard, na celý náš pobyt v Melbourne. Tahle sranda stála něco přes 41 dolarů.
Jen k ujasnění naší situace: do Melbourne jedeme hlavně kvůli Australian Open, kam se podařilo Ondrovi získat z práce akreditaci. Lístky stojí stovky dolarů, takže tuhle legrácku jsem oželila. Vím, že pořád píšu, jak je to tu drahý, ale ono fakt je! Jen ubytování tu stojí nebetyčný prachy, ale to naštěstí platit nemusíme díky sociální síti Couchsurfing (takže veškerý naše dolary doslova prožereme. :))
Měli jsme ale kliku jak blázen. Náš hostitel Nick bydlí asi 10 minut tramvají od kurtů v naprosto luxusním domě. Židle Vitra, spotřebiče Miele, koupelna Villeroy&Βοch. A ke všemu máme vlastní pokoj. Zadarmo. :)
Pokud jste mě právě začali nenávidět, můžu vás uklidnit, že Melbourne jsem si ze začátku vůbec neužívala. V pátek jsem asi vstala levou nohou, celá jsem se osypala a navíc chytla totální psotník z místního MHD. Samozřejmě jsem se už x-krát ztratila, protože mě naprosto mate místní „systém“ tramvají a vlaků. To všechno ještě umocňují otočený směry levá-pravá.
Dopoledne děsně pršelo, tak jsme s Ondrou zalezli do Melbourne Museum a na probíhající výstavu Designing 007 k 50. výročí Jamese Bonda. Poprvé jsme se stavili na jídlo v restauraci, a to v Lygon Street zvanou „Little Italy“. Prošli jsme x-krát kolem St. Paul´s Cathedral a Federation Square. Tam se vlastně dostaneme pokaždý, když někam jedeme, protože se tu protínají všechny spoje.
Když jsme se rozdělili, stihla jsem ještě okouknout dům Jamese Cooka v krásným Fitzroy parku a vrátila se domů už ve čtyři, protože mi bylo nějak blbě. Prospala jsem zbytek odpoledne a noc, kdy byl Ondra na zápasu Nadal-Federer.
V sobotu jsme zahájili den rovnou obědem u stánku Mr. Burger na Federation Square. Pak jsme zamířili na výstavu hudebních videoklipů Spectacle v Australian Centre for the Moving Image. Měli jsme pak hlavu jak pátrací balón, ale stálo to za to! Zjistila jsem třeba konečně, jak se jmenuje moje oblíbená písnička. V Melbourne nám navíc berou ISIC, takže jsme platili jen deset dolarů.
Odpoledne jsme zamířili k The Shrine of Remembrance (Australani, hlavně starší generace, hodně uctívají svoje vojáky) a do proslulých Royal Botanic Gardens. Dali jsme si obří zmrzlinu Ferrero Roché a Vanilla a prošli se. O tom, že romantika na vás v parku stříká ze všech stran, svědčily i svatby, který jsme potkali. Večer opět Ondra zmizel na tenis. Já se sešla s jednou místní couchsurferkou a jejíma kamarádama na pivo a porovnávali jsme naše země.
To, že máme vzdělání na univerzitě zadarmo, Australani nechápou. Ptali se mě raději ještě jednou, jestli jsem se náhodou ve svý špatný angličtině nepřeřekla. :) Zdá se, že Australani se umí celkem pěkně rozpovídat a rozparádit, když přijde na politiku (záměrně nepoužívám slovo rozčílit, to snad ani nejde). Holt i tahle na první pohled dokonalá země má svý mouchy...
V neděli se Melbourne nesla ve znaku státní svátku Australian Day a finále Australian Open - což v praxi znamenalo ještě větší bordel v MHD než obvykle. Jeli jsme na St. Kilda Beach, ale celkem fučelo, tak jsme se „jen“ opalovali. Následně jsme vyrazili do centra a rozdělili se. Ondra se jel zapsat jako zájemce o lístek na finále tenisu a já jela nakupovat na Queen Victoria Market, něco jako naše holešovická tržnice, jen trochu víc zábavná. :) Koupila jsem si tam chicken kotha, vodu a pár suvenýrů. Nutili mi celkem hezký trička za 20 dolarů, „the highest quality“. Nemusím bejt ale Ada z Modního pekla, abych usoudila, jak blbě to bylo ušitý...
Na Australian Day se griluje a chlastá, prej že o trochu víc než v jiných dnech. :) Všichni poslouchají Triple J Hottest 100, což je výběr těch nejlepších songů za poslední rok. Australani volbu nej stovky opravdu prožívají, což ukazuje i komentář našeho hostitele Nicka. (btw příspěvky v diskuzi jsou stejně "kvalitní" jako v českejch diskuzních fórech).
Vydali jsme se teda poslouchat rádio na backyard Nickových kamarádů spolu s ním. Ozzíkům jsme ale prd rozuměli, navíc jsme přišli pozdějc a všechno z barbeque nám už snědli. Takže jsme se po dvou pivech a poděkování zdejchli. Ondra opět na tenis, já na nákup a uvařit večeři. Po ní jsem jela do centra kouknout, jak probíhají oslavy. No... všude spousta lidí. Jinak 10minutová cesta tramvají se protáhla na tři čtvrtě hodiny.
V pondělí jsme plánovali jet na Great Ocean Road a populární vyhlídku 12 apoštolů. Vzhledem k teplotám 35°C, nutnosti půjčení auta a strávení tříhodinový cesty tam a tříhodinový cesty zpět jsme se rozhodli to vzít lážo plážo... a plácli jsme se na pláž Half Moon Bay. Po návratu jsme vypili pivko s hostitelem (6 kousků za 16 dolarů, Nick ho označil za pretty shitty). A v úterý hurá na Tasmánii!
Předchozí články:
Australský zápisník II.: Sydney
Australský zápisník I.: Cesta a den v Soulu