Čtyři druhy trapasů aneb Vždycky může být hůř

Jednou jsem plešatýmu řekla, ať se učeše. Omylem, samozřejmě! Taky mi po návštěvě toalety čuměl celej zadek ze šatů a ačkoliv na kabinku čekalo několik slečen, nikdo ani nepípnul. Vysvobodila mě až kamarádka, co tam náhodou přišla taky. Díky, Péťo!

Pokud jste šťastlivci, co v tom umějí chodit a vždy řeknou to nejvhodnější, tenhle text není pro vás. Je totiž pro "střelce", který mají v tomhle nadání. A jejich příběhy mají různou míru trapnosti. Do které kategorie patří ten váš nejpikantnější zážitek?

Č.1 Wait for it... a je z toho historka!

Na trapasech je nejlepší to, že se časem z pekelně nepříjemný situace stává bezvadná storka, kterou pak bavíte ostatní. Čím peprnější trapas, tím větší časový odstup je potřeba. Do týhle kategorie patří:

• nevinné přeřeky a záměny jmen (když pana Pytlíka oslovíte pane Šourku)
• přehmaty a nepovedenosti, kdy jste svým talentem něco zbabrali (jako třeba kuchařské trapasy)
• nepovedený rande - z chlapa se náááhodou vyklube, že je ženatej
• opilecké excesy - zvláštní kategorie, v které můžete pro klid duše uplatnit pravidlo "co si nepamatuju, to se nestalo"

Č.2 Fajn, od teď už nezapomenu

Ošemetná situace dokáže vtisknout do paměti leccos. Ne nadarmo se nejlíp člověk učí při konverzaci, pokud možno, když zamění nějaký slovíčka, jejichž význam rapidně mění větu. :) Na druhou stranu, na někoho tyhle trapasy působí úplně opačně a už ze sebe nevymáčkne ani větu.

Č. 3 T-R-A-P-A-S!!!!!!

Některý situace se prostě totálně zvrtnou. Jen při vzpomenutí na ně se vám udělá mdlo. Stydíte se za ně ještě po letech. Opakují se vám v nočních můrách. Máte kvůli tomu nálepku do konce života.

Ne, nepřihodím sem žádnou historku. Ale jeden můj opilecký výstup se bohužel probojoval do týhle kategorie. Takže cudně klopím oči. (EDIT po pár týdnech: dva opilecké excesy... )

Č.4 .............................. ticho.

Umět s někým mlčet je krásná věc, ale jsou situace a lidi, se kterými se prostě ticho neudržuje:

• Na prvním rande, na druhým, na třetím...
• S někým si píšete hodiny na netu a pak ze sebe na srazu dolujete každou větu.
• Jede ze Zličína na Černej Most a hned na druhý zastávce potkáte člověka, kterýho znáte jen od vidění. A máte před sebou hodinu společný cesty. Enjoy!

Za trapný ticho bych se s dovolením trochu přimlouvala. Ne že bych si ho užívala, plavu v tom taky... ale hodně člověka učí reagovat, zapojit small talk a nějak minimalizovat tyhle chvíle. Jen se někdy stane, že pokusy o zaplnění ticha nejsou dvakrát úspěšný a stane se z toho spíš trapas č. 1, jak ukazuje scénka ze seriálu Přátelé. Nebo jako když plešatýmu doporučíte hřeben...

Kam dál na Trnu z paty?